May 2013

Úryvky příběhu #1

11. may 2013 at 18:45 | (kajule:) |  Psaní
Poklad je ukrytý v lese. Nikdo o něm neví, jen já a on. Všichni říkají, že je to záhada. Ale já si myslím, že je to prosté. Jak ráda bych o něm někomu řekla. Ale nemohu, je to velmi tajné. Jednou o tom řeknu našim dětem, nebo vnoučatům. To už bude všechno za námi, a na světě bude bezpečí. Zavřela knihu, a odešla do ložnice. Ležel na posteli, a spal. Koukala na něj, a plakala. Uvědomila si, že ho velmi miluje.

Jak se může měsíc a rok zdát stejné...

10. may 2013 at 17:40 | (kajule:) |  Psaní
Většinou si počítám, kolik týdnů bude mít následující měsíc. To kvůli škole.
Vždycky když jsem byla menší, slyšela jsem, jak každý dospělý na své narozeniny říká "Ten čas tak letí". Vždycky jsem rozumněla, jak to myslí, ale nechápala jsem, proč mu to tak připadá. Vždyť celý den je tak strašně dlouhý. Ano, to jsem ale chodila do školky, a důvod iluze dlouhého dne spočíval v odpoledním spánku a hraní s kostičkami. Ještě úplně nejsem v tom ideálním věku, ale mysllím, že té větě pomalu začínám přicházet na kloub.
Třeba dnes, byl tento den dlouhý? Když se tak zamyslím, dopoledne bylo nekonečné, ale odpoledne bylo pryč rychle. Myslím, že tady pořád platí to pravidlo, že když se bavíte, utíká čas rychleji. A jak už jsem zmínila, odpolední spánek ve školce k zábavě rozhodně nepatřil.
Momentálně sedím v pokoji, a modlím se, aby mi do pokoje otevřeným oknem nevletěla moucha.
Možná by tady mohl být odstavec o tom, jak to bude s časem v budoucnosti, ale na to dnes nemám náladu, ani energii, to téma není zábavné.
Ještě teď vzpomínám jak jsem hrála na táboře schovávanou. Spočívalo to v tom, že se v noci děti schovají v celém lese, a vedoucí je budou hledat. Jak vtipné. Já jsem si ale vylezla na strom a do tří do rána mě nemohl nikdo najít. Možná jsem tam i usla, težko říct. (Moc rozmazané vzpomínky). Ale skoro na každá "dobrodružná akce" v mém životě zanechala vzpomínku buď na moji noze, nebo ruce.
Vždycky jsem babičece věřila, když říkala "Než se vdáš, bude to pryč"
To jsou ale jizvy na celý život :D
A, moucha je tady, musím jít.

"Some strange please"

3. may 2013 at 21:02 | (kajule:) |  fotím
Vy nemáte nikdy chuť utéct, a řvát? Nebo skočit, a brečet, nebo smát se a kopat? Udělat si vlasy namodro, a začernit oči? Smát se.... .^^.